19. 5. 2022
Od konce roku 2020 jsem za Stranu zelených v rámci koalice Spojenci členem krajského kontrolního výboru. Následuje krátké shrnutí mých dosavadních zkušeností.
Krajský kontrolní výbor je poradní a iniciativní orgán Zastupitelstva Olomouckého kraje, který má bdít nad dodržováním předpisů v kraji, a to „na úseku samostatné působnosti“. Tato formulka znamená, že jde pouze o záležitosti podléhající krajské samosprávě. Ty ve skutečnosti tvoří relativně malou menšinu toho, co se na území kraje ve veřejné oblasti odehrává. Je to vidět mj. na velikosti rozpočtů jednotlivých subjektů. Větší rozpočet než samosprávné kraje mají v součtu jednotlivé obce na jejich území. Ještě mnohem větší objem pak má agenda, kterou si stát udržuje pod svými centrálními úřady (byť její výkon přenáší na krajské úřady – jde o tzv. přenesenou působnost, o které samospráva principiálně nerozhoduje). Přesto i krajskou samosprávou protékají nemalé prostředky a je co kontrolovat, dostává-li se k tomu vůle. V případě stávajícího výboru tomu tak úplně není.
Kontrolní výbory jsou ze zákona zřizovány na úrovni obcí i krajů a dobrým demokratickým zvykem je předávat řízení kontrolního výboru opozici – podle hesla, že koalice vládne, opozice kontroluje. V kontrolním výboru olomouckého krajského zastupitelstva je toto naplněno zčásti: předseda výboru je z opozice (ANO), většina členů je ale nominována vládnoucí krajskou koalicí (Spojenci, Piráti-STAN, ODS). Výbor rozhoduje většinou všech členů, a koalice – pokud by pracovala podle stranického klíče – by tedy mohla nepříjemné nálezy smetat se stolu. Politický zájem na „třaskavých“ kontrolách by naopak logicky měla mít opozice; koaliční člen kontrolního výboru je jaksi už z principu předurčen k nenápadné pasivitě.
V praxi takto výbor nefunguje a nepříjemné nálezy víceméně nevznikají. Dělení současného výboru je spíše generační než stranické. „Zkušenější“ členové jsou rozhodnuti se nepředřít (odměny se vyplácí za prostou účast na zasedání, bez ohledu na aktivitu) a iniciativa zůstává na nás „mladších“ (rozuměj těch, kteří sedíme ve výboru poprvé). Kontrol proběhlo od začátku funkčního období přes deset, většinu jich navrhl předseda výboru, ale všechny skončily konstatováním, že nebylo shledáno pochybení. Už to je s podivem vzhledem k tomu, že členové mohou ke kontrole navrhovat podezřelé záležitosti zcela podle svého uvážení. Zní to možná neskromně, ale jedinými skutečně kontroverzními tématy byla ta, která jsem vznesl já sám nebo kolega Michal Drozd ze Spojenců – ať už se jednalo o Odpady Olomouckého kraje, o podezření na účelové dělení veřejné zakázky při pořádání Dnů kraje 2020 minulým vedením, o masivní politickou inzerci v krajsky dotovaném měsíčníku Moravský senior, zaměřeném na zvláště zranitelnou populační skupinu, nebo o dotace pro prostějovský fotbalový klub. Podrobnosti zájemce najde ve veřejně dostupných zápisech.
Poučili jsme se, že cesta kauzy z kontrolního výboru k praktickému konání zastupitelstva, jemuž máme radit, je dosti dlouhá a leckdy neprůchodná. Nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že fungování orgánu je spíše formální a za desetitisíce korun, jež každé jeho jednání spolkne jen na odměnách, toho občan kraje příliš nezískává. To, že kontrolní výbor nehraje ve správě kraje významnou roli, lze přičíst hlavně na vrub opozice, ne však jen jí. Citelně jde o důsledek mnohaleté praxe, kdy zákulisní dohody přebíjely princip jasného oddělení mezi mocí a její kontrolou.
Ve zbytku funkčního období hodlám zachovat dosavadní tlak na to, aby kontrolní výbor krajského zastupitelstva byl – v souladu se svým zákonným vymezením – iniciativní a reálně kontrolující institucí Olomouckého kraje.
Autor je předseda Zelených v oblasti Jeseníky, člen krajské rady Zelených v Olomouckém kraji.