3. 11. 2023

Město Šumperk po letech opět spustilo akci participativní rozpočet, tentokrát pod názvem „Tvoříme Šumperk“. Občané měli možnost do poloviny září podávat projekty na vylepšení města. Ty, které splní všechny požadavky a vítězně projdou hlasováním veřejnosti, město ze svého rozpočtu slíbilo realizovat, a to do celkové výše 1 milion korun. Jde tedy z principu spíš o projekty drobné, jednotlivý limit na projekt je 300 tisíc.

V principu je rozpočtová participace občanů vítaným přímým doplnění zastupitelské demokracie. V té o využití veřejných prostředků rozhodují námi volení zástupci s oporou v odbornících, jež si vybírají sami, a vzdálenost mezi občanem a využitím městských peněz se tak může leckomu jevit jako velká. Přibližovat rozhodování občanům je přirozeným lékem na nedůvěru v politiku. Musí se to ale umět.

Šumperská participativní akce je nyní ve fázi představování návrhů a z té je naneštěstí zřejmé, že předvýběr selhal. Předesílám, že jsem jedním návrhem do participace přispěl i sám. Počítám ho do kategorie „učíme se to všichni“ a následující kritika není motivována tím, že bych s ním velice toužil vyhrát nebo ho považoval za nejlepší z nabídnutých projektů.

Nemalá část prezentovaných návrhů je v základní kolizi se zveřejněnými pravidly a neměla být vůbec v této podobě představována. Chybí věcná a místní upřesnění, není uveden rozpočet nebo je překročen maximální, navrhována je i čistá údržba, pravidly vyloučená… Do jisté míry je benevolence k nedostatkům pochopitelná – smyslem akce není chtít od občanů profesionální projekty (pro ty si může město sahat na obvyklá místa), jde o silné nápady. A rozpočet vynechaný jistě není závažnější chybou nežli rozpočet sice vyčíslený, ale kompletně „mimo mísu“.

Smyslem akce ale není ani těžit od občanů náhodná zvolání – ty zas politikové můžou vstřebávat v každodenním provozu. Některé z představených návrhů nejsou přitom prakticky ničím víc. Není problém občanů, že taková zvolání produkují, ale administrátorů akce, že je propouštějí sítem něčeho, co má být seriózní soutěž idejí vymezená pravidly. Snížení laťky je snad reakcí na hlasy o příliš složitých pravidlech výzvy (takové jsem zaznamenal). Ani sami autoři méně propracovaných návrhů ale nejspíš za takové zviditelnění své osoby nepoděkují.

Jakým způsobem probíhal bod pravidel „Posuzování proveditelnosti návrhů“, je otázka. Těžko si představit, že každý z představených návrhů opravdu město považuje za „plně proveditelný návrh, který bude v souladu s pravidly Tvoříme Šumperk 2024 a prošel kompletním ověřením“, včetně posouzení formálních náležitostí a přiměřenosti předpokládaných nákladů. Bod „Veřejné projednání všech předložených návrhů“ ve smyslu pravidel akce vůbec neproběhl. Na slučování věcně příbuzných návrhů zřejmě také nedošlo, a tak se hlasy veřejnosti mají tříštit mimo jiné mezi dva návrhy na workoutové prvky do veřejného prostoru a dva návrhy na úpravu jedné a téže zelené plochy u Desné.

Motivaci nezahodit dobrý nápad jen proto, že není dovedený do detailu, lze rozumět. Pokud ale není chybí ochota se za dobré nápady postavit a s expertní pomocí je základně dopracovat do podoby „co, kde, za kolik“, mění se dobrá vůle v alibismus. Popřípadě v přiznání, že milion z městských prostředků nelze participativně utratit bez dalších zásadních nákladů na dovedení návrhů do formy, kterou lze realizovat nebo o ní aspoň rozumně rozhodovat.

Spustí-li se skutečně 15. listopadu hlasování veřejnosti o aktuálně prezentovaných návrzích, odehraje se podivná veřejná anketa o kozách a o vozech. Jak jinak nazvat hlasování o tom, jestli dostane přednost dětské hřiště na tom či onom sídlišti, psí hřiště, oprava chodníku, odpadkové koše tam i onde, workout ve Smetanových sadech, workout kdekoliv, lavičky u potoka, komunitní zahrada, nebo revitalizace některého z parků? Kromě toho, že se město svých vlastních stanovených pravidel nedrží, totiž vyvolávají některé otázky i tato pravidla sama. Je nedůstojné, aby občané museli (nebo vůbec mohli) žádat své město v participaci o základní vybavenost (odpadkové koše), notabene přetahovat se o ni z různých sídlišť jako v případě dětských hřišť. Soutěžení mezi chybějícími prvky této vybavenosti a „třešničkami“ na dortu našeho města nedává žádný smysl a participativní rozpočet ve výši pouhého milionu korun by se měl jednoznačně týkat toho druhého. To první je totiž běžná poptávka občanů na zvolené zastupitele. Konkrétně u dětských hřišť by pak vedení města mělo přijmout politickou zodpovědnost za svou již komunikovanou vizi o menším počtu dobře vybavených i spravovaných hřišť, a návrhy na drobná sídlištní hřiště tím pádem dále nepřipouštět – se všemi důsledky, které z toho poplynou.

Radek Ocelák

 

Doplnění 16. 11. 2023: Ať už na základě těchto postřehů nebo ne, do zahájení hlasování veřejnosti bylo oproti výše popisovanému stavu vyřazeno několik původně zveřejněných návrhů, včetně jednoho překročeného rozpočtu, jedné věcné duplicity a jednoho zjevně technicky nereálného projektu.